Odchod země z Evropské unie bez dohody sice Johnson označuje za krajní scénář, po kterém by sáhl jen v případě ztroskotání dalších jednání s Bruselem, zároveň ale tvrdí, že není potřeba mít z tvrdého brexitu a jeho negativních dopadů obavy. Nové rozhovory o brexitové dohodě přitom Brusel odmítá.
„Existuje široký rejstřík možností, jak nalézt potřebné řešení, a tato řešení mohou být a budou nalezena,” tvrdí Johnson. Najít se je podle něj podaří „v kontextu smlouvy o volném obchodu, která bude dojednána s EU, až z unie 31. října odejdeme,” konstatoval. „Co teď potřebujeme, je vůle a rozhodnost,“ prohlásil britský politik.
Taková prohlášení ovšem i mnozí konzervativci považují za podobně špinavou hru s důvěrou voličů, jakou Johnson hrál v kampani za referendum. Šlo o zfalšovaná čísla na červených autobusech v kampani za referendum. Týkala se tvrzení, že Británie posílá Evropské unii 350 milionů liber týdně a po odchodu by je mohla země použít do systému zdravotní péče.
Svou demisi ještě před očekávaným Johnsonovým vítězstvím ohlásil ministr financí Philip Hammond, který nesouhlasí s odchodem země z EU bez dohody a předpokládá proto, že by ho Johnson stejně odvolal. Takových rezignací zřejmě bude víc, deník The Telegraph jich předpovídá dokonce dvanáct. Dobrovolně už se z funkce odporoučel náměstek ministra zahraničí Alan Duncan.
Milovaný, nenáviděný
Bývalý londýnský starosta a exministr zahraničí je nejspíš nejkontroverznějším současným britským politikem. Johnson je miláčkem řadových členů Toryů, píše agentura Bloomberg. Oblibu si získal mimo jiné svým humorem a silným charismatem. Ti, co ho nemusí, o něm ovšem hovoří jako o šaškovi a manipulátorovi.
Eskapád má Johnson na triku dost, včetně těch milostných. Romantické aférky jej v roce 2004 stály místo mluvčího strany pro kulturní záležitosti, letos v červnu jeho sousedé volali dokonce policii kvůli Johnsonově hlasité hádce s přítelkyní. Soused, který policii přivolal, listu The Guardian řekl, že zevnitř domu slyšel ženský křik a „bouchání a rány“. Podle policie se nikomu nic nestalo. Dnes už čerstvý šéf konzervativců se hádal se svou novou přítelkyní. Jeho druhé manželství s Marinou Wheelerovou, se kterou má čtyři děti, se rozpadlo vloni. S první manželkou se rozvedl v roce 1993, má jedno přiznané nemanželské dítě.
Teď se ovšem Britové víc než o tom, jestli si Johnson případně přivede do čísla 10 v Downing Street i současnou partnerku, dohadují, zda si tam přiveze svůj nábytek či si nový pořídí za peníze daňových poplatníků. Polovina země Johnsona miluje, druhá půlka nenávidí. A nikdo už vlastně nevnímá, že ani není Angličan. Jeho kořeny jsou turecko-francouzsko-německo-švýcarské, sám sebe označuje za „jednočlenný tavicí tyglík“. Také se vlastně tak úplně nejmenuje Boris, nýbrž Alexander. Jeho celé jméno je Alexander Boris de Pfeffel Johnson.
Na co Boris spoléhá
Nástupce Theresy Mayové v křesle šéfa britské Konzervativní strany i vlády tvrdí, že pro britský odchod z Evropské unie má plán. Jak už bylo řečeno, slibuje, že s Bruselem vyjedná novou a lepší dohodu. Nicméně připouští, že se považuje za „odvážného optimistu“, který se nebojí vyvést zemi z EU za všech okolností. Věří, že takový přístup lídrům evropských zemí ukáže, jak vážně to Británie s odchodem myslí. Sází na to, že zbylé státy osmadvacítky ustoupí kvůli obavám z dopadů divokého brexitu na vlastní ekonomiku.
Rozvodovou dohodu, kterou připravili britští a unijní vyjednavači a britská Dolní sněmovna opakovaně neschválila, Johnson podle britských novinářů před euroskeptickými poslanci Konzervativní strany označil za mrtvý dokument. Jindy zase naznačil, že tvrdý brexit je případně ochotný protlačit, i kdyby měl rozpustit parlament. Poslanci se tak pro jistotu podle The New York Times dopředu pojistili. Premiérovi odebrali pravomoc vyhodit je z křesel za nesouhlas s neřízeným brexitem.
V Londýně se už také minulou sobotu konala tisícihlavá demonstrace na protest proti odchodu země z unie a proti pravděpodobnému příštímu premiérovi. Účastníci demonstrace „Pochod pro změnu“, jež se konala pod heslem „Ne Borisovi, ano Evropě“, Johnsona vyzývali, aby „zastavil brexitový chaos“.
Na druhou stranu, v kampani za své zvolení ministerským předsedou Boris Johnson podle údajů britského parlamentu za uplynulý rok vybral rekordních 702 tisíc liber, tedy téměř dvacet milionů korun.
V Bruselu má nový britský premiér už z doby, kdy tam působil jako novinář, pověst lháře. Když se na něj zeptal moderátor stanice BBC4 bývalé dánské premiérky Helle Thorning-Schmidt, vysvětlila diplomaticky, že z Evropy se Johnson jeví jako „velmi nekonvenční a ne vždy úplně věrný pravdě“. Pro řadu evropských politiků je podle amerického deníku The New York Times představa, že by s Johnsonem měli vyjednávat, noční můrou.
Člen britské smetánky
Johnson je přes svou prababičku, která byla nelegitimní dcerou prince Paula von Württemberga, vzdáleným příbuzným prvního württemberského krále Fridricha a přes něj i vzdáleným příbuzným britské královské rodiny a dalších evropských monarchů. Jeho pradědeček byl čerkesko-turecký novinář Ali Kemal.
Boris se narodil v New Yorku, absolvoval elitní internátní chlapeckou školu Eton, a celkem logicky pak následoval Oxford, kde studoval latinu a řečtinu. A kde se stal členem nejprestižnějšího debatního klubu na světě, Oxford Union. Ten je považován za přípravku na parlament. Byl také členem Bullingdon Clubu, spolku pro smetánku, jehož hlavní náplní byly divoké pitky.
Po studiích chtěl kariéru budovat ve finančnictví, v práci ovšem prý vydržel jediný týden. A přesedlal na žurnalistiku. Ze svého prvního působiště, londýnských Timesů byl vyhozen za vymyšlenou citaci. Odešel do The Daily Telegraph, jeho komentáře a analýzy mu v roce 1989 vynesly post v Bruselu. Ve svých článcích se zaměřoval hlavně na unijní regulace, psal o nich jako o byrokratických nesmyslech. Podle Nigela Farage to byl právě Johnson, kdo v Británii zpopularizoval euroskepticismus. V letech 1999 až 2005 stál v čele časopisu The Spectator, v roce 2005 kariéru novináře opustil.
To už také byl za Konzervativní stranu členem dolní komory Parlamentu Spojeného Království. O tři roky později se stal starostou Londýna a svou pozici znovu obhájil v roce 2012. Od července roku 2016 do začátku července 2018 zastával úřad britského ministra zahraničí. Nepříliš úspěšně.
Teď je znovu na výsluní a tak přijde vhod připomenout soud Soni Purnellové, která byla Johnsonovou zástupkyní v Bruselu a napsala o něm biografii. Říká, že celé jeho vystupování je jenom maska, pod níž se skrývá nejambicióznější a nejbezohlednější člověk v Británii. Osoba, která využívá svůj humor k vyhýbání se složitým otázkám a získávání příznivců.
|
Boris Johnson (55) |
|
from Hlavní události - Zprávy Google https://ift.tt/2SAIbsi
via IFTTT
No comments:
Post a Comment